Obr.1. Informační panel v kanadském národním parku Mont-Mégantic. Tento park se v roce 2007 stal první Mezinárodní chráněnou oblastí tmavé oblohy IDA. (zdroj: International Dark-Sky Association)
Obr.2. Obloha nad novozélandskou hvězdárnou Mt. John. Observatoř leží u jezera Tekapo (Národní park Aoraki). V současnosti se pracuje na zapsání Národního parku Aoraki na Seznam světového dědictví nebo Seznam biosférických rezervací UNESCO jako rezervace noční oblohy (zdroj: StarLight - a common heritage s. 154). Více o této iniciativě můžete nalézt zde (pouze anglicky).
Fig.3. Noc v maďarské chráněné krajinné oblasti Zselic. V současnosti tato oblast je jednu z třech oblastí tmavé oblohy existující v Evropě (zdroj fotografie).
ochrana noční tmy
Termín „světelné znečištění” vypadá trochu divně - slova „znečištění” a „světlo” se k sobě jaksi nehodí. Světlo vyvolává pozitivní asociace a nepřivádí na mysl žádné znečištění. Stejně překvapivá může být propagace ochrany tmy.
Naše pocity vyplývají z hluboko zakořeněné symboliky světla a tmy. Světlo symbolizuje život, dobro, radost, pravdu atp., kdežto tma či temno je symbolem smrti, zla, smutku, klamu... Takováto symbolika světla a tmy je dána tím, že jsme živočišným druhem, který byl od počátku své existence aktivní přes den a k takové aktivitě jsme uzpůsobeni. Náš nejdůležitější smysl - zrak - za tmy funguje slabě. Noc proto byla pro pračlověka mnohem nebezpečnější než den. Potmě se člověk hůře orientoval a hůře mohl vypozorovat nebezpečí hrozící ze strany dravců. Získání schopnosti používat oheň bylo důležité i proto, že oheň dal člověku jistou možnost „obrany” před nebezpečím tmy. Pozdější civilizační vývoj znamenal také stále dokonalejší zdroje umělého světla, které nám dovolily prodloužit dobu aktivity do noci.
Díky výbojkám můžeme od poloviny 20. století takřka měnit noc v den a města se stala světelnými ostrovy, které lze na noční polokouli Země z oběžné dráhy snadno zahlédnout. Ačkoliv jsme „poručili tmě”, strach před ní zůstal, je zakódován v lidské povaze. Dává o sobě vědět, když musíme projít slabě osvětlenou uličkou, temným parkem nebo doma náhle zhasne světlo. Abychom mohli pochopit, že přemíra umělého světla je škodlivá a že tma je také potřebná, musíme alespoň na chvíli zapomenout na náš strach ze tmy a podívat se na problém z jiného úhlu. Na Zemi se od úplného počátku střídají den a noc. Život, který na naší planetě vznikl, se těmto pravidelným změnám přizpůsobil, stejně jako se přizpůsobil přítomnosti dalších neživých prvků životního prostředí. Tma (i světlo) je tedy stejnou součástí životního prostředí jako vzduch, země, voda, skály atd. Chráníme-li tedy životní prostředí před negativními dopady lidské činnosti, tak by se měla chránit také noční tma ohrožená nešikovným používáním umělého osvětlení.
Pochopení problematiky světelného znečištění vede k závěrům, které jsou v rozporu se symbolikou světla a tmy - světlo může být škodlivé a tma je nezbytná. Je tedy zapotřebí rovnováha mezi světlem a tmou. Naštěstí je možný kompromis. Abychom jej dosáhli, musíme zaprvé moudře využívat umělého osvětlení a zadruhé chránit ty oblasti na Zemi, které nejsou nebo jsou jen málo znečištěné světlem. Takovéto oblasti ochrany noční tmy mohou plnit následující funkce (daná oblast může pochopitelně plnit více funkcí, než jsou uvedeny níže):
- Ochrana nejtmavších zákoutí naší planety, kde noční prostřední není narušeno umělým světlem. Takovéto oblasti jsou ekvivalentem rezervací chránících výjimečně vzácná místa.
- Popularizace znalostí o světelném znečištění. Oblasti, které nabízejí - minimálně lokálně - výjimečné hodnoty z hlediska zachování nočního prostředí ve stavu světlem slabě znečištěném. Díky tomu umožňují veřejnosti získat znalosti o tomto znečištění potřebné k minimalizaci jeho dopadů na životní prostředí.
- Ochrana pro astronomická pozorování. Jsou to oblasti obklopující hvězdárny, jejichž existence umožňuje provádět vědecká pozorování vesmírných objektů ve vhodných podmínkách - světelné znečištění ztěžuje a někdy přímo znemožňuje profesionální pozorování nebe.
Oblasti plnící 1. nebo 2. funkci se nazývají oblasti tmavé oblohy. Na tomto místě je vhodné zmínit názvosloví. Když se hovoří o světelném znečištění, zpravidla se objevuje pojem „temné nebe”. Děje se tak ze dvou důvodů:
- za prvé - z pochopitelných důvodů o světelném znečištění často hovoří astronomové (amatérští i profesionální), pro něž je temná noční obloha, málo či vůbec světelně neznečištěná, nezbytná pro provádění pozorování.
- za druhé - a to je dokonce ještě důležitější, tmavost noční oblohy je velmi dobrý a snadno viditelný ukazatel kvality nočního prostředí. Tmavší obloha znamená, že v dané oblasti je menší světelné znečištění, že tedy noční prostředí (noční tma) je méně narušena umělým světlem.
Vzhledem k druhému zmiňovanému bodu lze snadno pochopit, že ochrana tmavé oblohy je ekvivalentní ochraně nočního prostředí. Proto také můžeme používat jako synonyma pojmy „noční tma” a „tmavá obloha” nebo „ochrana noční tmy” a „ochrana tmavé oblohy”.
V současnosti existuje na světě přes deset chráněných oblastí a rezervací tmavé oblohy. Nacházejí se v Severní Americe a Evropě. Zřízení takových oblastí plánují také na Novém Zélandě. Již samotná existence takovýchto chráněných území svědčí o tom, že se k ohroženým částem životního prostředí připojila tma. Velmi důležitá část životního prostředí, ale pro veřejnost zatím ne tak samozřejmá. Ochrana tmy se pomalu zařazuje do existujících chráněných oblastí, například národních parků. Máme-li na paměti, že tma je také přírodní bohatství, tak se takové jednání zdá být nejen logické, ale přímo nezbytné.
